Rámec pro vícejazyčnost a mezikulturní kompetence ve vzdělávání

Evropské projekty realizované v posledních letech umožnily rozvoj jazykové propedeutiky v širokém měřítku. V projektech je jazyková propedeutika definována: "obecné jazykové seznámení (jazykové probuzení) s jazyky, které škola nemá zařazeny ve svém vzdělávacím programu. Jazyková propedeutika se neomezuje jen na výuku jazyků, ale integruje i další oblasti jazyka a příslušných kultur v celé škále. Vzhledem k množství jazyků, se kterými žák v jazykové propedeutice pracuje (někdy se může jednat i o desítky jazyků) se jazyková propedeutika stává extrémně vícejazyčným přístupem. Cílem je seznámit žáky ještě před začátkem nebo na počátku jazykového vzdělávání s jazykovou rozmanitostí, a to  formou jakého si jazykového kurzu, který může ovlivnit a podpořit jazykové vzdělávání žáka po celou dobu školní docházky. 

Jazyková propedeutika vznikla jako součást projektů Evlang a Jaling a je spojena s iniciativou E. Hawkinse realizovanou v osmdesátých letech minulého století ve Velké Británii.

V rámci přístupu, který se zabývá vzájemnou srozumitelností příbuzných jazyků, se žák setkává a pracuje se dvěma (nebo více) jazyky ze stejné jazykové větve (např. jazyky románské, germánské, slovanské atd.). Jeden z těchto jazyků je mateřským jazykem žáka nebo jeho vyučovacím jazykem, popřípadě se s ním setkal již dříve. Tento přístup se systematicky zaměřuje na rozvoj receptivních dovedností, rozvoj porozumění a je základem pro osvojení dalšího jazyka. Přístup je účinný i pro osvojování produktivních dovedností.  

První zkušenosti s tímto přístupem jsou z druhé poloviny 90. let minulého století z práce se skupinou dospělých (včetně vysokoškolských studentů) ve Francii a dalších zemí mluvících románskými jazyky. Zkušenosti byly získány především v průběhu realizace programů Evropské unie. Konkrétní příklady a výstupy lze nalézt v materiálech souvisejících s jazykovou propedeutikou, ale využití a rozvoj tohoto přístupu pro mladší skupiny žáků bylo zaznamenáno v minimální míře.

Integrovaný didaktický přístup má pomoci žákům vytvořit si vazby mezi osvojovanými cizími jazyky v rámci školního vzdělávacího programu. Integrovaný didaktický přístup funguje na principu pluritních přístupů s využitím toho co je již  známo dosáhnout neznámého: využít první cizí jazyk jako odrazový můstek pro snazší osvojování dalšího cizího jazyka (přístup nevylučuje vzájemnou oboustrannou podporu). Tento přístup neopomíjí mateřské jazyky žáků. Žák se tak může  setkávat  s dvěma ( třemi až  čtyřmi) jazyky zároveň. 

 Na počátku osmdesátých let minulého století doporučoval tento přístup ve své práci  E. Roulet. Tímto směrem se také vydalo množství  projektů založených na myšlence „němčina po angličtině“ v případě, že jsou vyučovány jako cizí jazyky (studie se týkaly terciárního vzdělávání). Další studie zkoumaly vztahy mezi vyučoivacím jazykem a dalšími jazyky ve vzájemné integritě. Integrovaný didaktický přístup je součástí bilingvního nebo vícejazyčného vzdělávání, kde optimalizuje vztahy mezi osvojovanými jazyky (jak se jim učit) při získávání  jazykových kompetencí.

Mezikulturní výchova ovlivňuje metodiku výuky cizích jazyků, proto je tento přístup poměrně známý. 

Různé varianty mezikulturního přístupu uvádějí způsoby jak přistupovat k jevům, které  se dotýkají  více kulturních oblastí.  Rovněž rozvíjejí strategie ......